Z Brna do Brna 2014 – 100km hardcore pochod

Část Dvojkařského vedení se rozhodla prověřit svoje nohy a zúčastnit se závodu Z Brna do Brna – 100km pochodu na cestě z Brna do Brna.

Šli jsme já (Vochy), Kubula, Domino a Kity a nedávali jsme si velké ambice, že bysme to celé ušli. Startovalo se v Kohoutovicích v 6 hodin večer. Na startu jsme se dostali dokonce do 1. řady a takhle jsme i vyrazli. Celou cestu do kontroly na 10. kilometru jsme byli na 1. místě a dorazili jsme na ni 1. Bylo zajímavé sledovat hada lidí, co se za námi vlnili okolo řeky a kolem přehrady 🙂 Na každé kontrole nás čekalo menší občerstvení, abychom sebou nemusli tahat jídlo a pití na celý den.

Po cestě na 20. kilometr se pomalu setmělo a v lese už byla tma jako vpytli, takže jsme vytáhli čelovky a červené blikačky na kola 🙂 Stanoviště na 20. kilometru měli na starosti Mychal s Veve, kteří si připravili luxusní večeři – domací sekanou a pomazánky. Nedalo se odolat a se sekanou jsme to možná trochu přehnali 🙂 Taky nás tu opustila Kity, které nebylo zrovna dvakrát dobře.

Tak jsme dál pokračovali na 27. kilometr, který byl v Lipůvce. Většinou se šlo po betonových panelech, což bylo celkem náročné na chodidla, ovšem měli jsme toho za sebou celkem málo, takže jsme to ještě nevnímali.  V Lipůvce na nás čekal pekáč buchet a teplý čaj a přezuli jsme taky ojeté guty za nové (mokré ponožky za suché 🙂 ) Další úsek do Černé Hory byl dlouhý 12,5 kilometru. Zajímavá tady byla zelená značka, podle které nám kilometry neubývali, ale přibývali 😀 Ani jsme to neplánovali, ale celý tenhle úsek šli bez přestávky a v celkem zabijáckém tempu, kdy jsme předešli dost lidí před námi a to byly nějaké 2 hodiny ráno 🙂 A to je celý úsek po asfaltu, což se odrazilo na našich nohách a na Dominovi, kterého jsme nechali v Černé hoře na zastávce s tím, že mu jede za 2 hodiny první ranní autobus. I my jsme se posilnili pořádnou dávkou sušených meruněk a hroznovým cukrem.

Dál jsme pokračovali jen já s Kubulou. Další zastávka na 50.km byla ve vesnici, kdesi na konci světa která se jmenovala tuším Jabloňany a cesta do ní byla téměř nekonečná. V lese na nás kromě do kamene vytesaných husitů koukala nějaká lesní stvoření s žlutýma svítícíma očima. V jedné vesnici jsme narazili nafotbalové hřiště s měkkoučkou travičkou – to byla slast pro naše ztrápené nohy 😀 Už mě začánaly slušně zlobit nárty a říkal jestli by nebylo lepší skončit, protože jsme stále mířili na sever a ne a ne to stočit na jih k Brnu 🙂  Bohužel z takové díry jako Jabloňany nic nejede a tak jsme se rozhodli, že to zvládneme aspoň do Boskovic na 60. kilometru.

Dál a dál na sever, až do Boskovic, cesta celkem bez kopečků až na jeden, kopec zabiják. Co  však bylo zabijácké nebyla cesta nahoru, ale cesta z Boskovického hradu dolů na náměstí, kterou jsme šli aspoň půl hodiny (no šli, spíš pokuhávali), protože jsme měli tak odvařené nohy. V tu dobu ale vysvitlo slunko a to nám nalilo novou sílu do žil a my jsme se rozhodli, že půjdeme dál. Taky jsme museli vyřešit problémy, jako které veřejné zachody jsou otevřené v 6 hodin ráno 🙂 Taky mě začaly trápit puchýře na nohách, takže zas dáváme nový ponožky, mokrý sušíme na batohu 🙂

Dál nás čekalo prý největší stoupání za celou trasu, z čehož nás polívala. Již značně unavení jsme se pomalu došourali do Sloupu, kde na nás čekali luxusní bagetky a hrozny. 70. kilometr, 2/3 za námi a dalších 30 před náma. Kdyby jsme tušili co nás čeká na konci, tak bychom to možná zakotvili ve Sloupu. Puchýře se nezlepšujou. Jdu s hůlkama na nordic-walking, takže mě vůbec nebolí kolena, zato se začínají se o slovo hlásit břišní svaly, které toho po skoro dni nepřetržité zátěže mají dost.

Cesta na 80. kilometr vedla okolo propasti Macocha, kde byly nesmírné davy lidí, protože se najednou až nečekaně vyčasilo a byl pěknej pařák a nám pomalu docházeli zásoby vody. Nemálo jsme záviděli těm co vysedávali v občerstvení vedle Macochy a váleli si tam šunky 🙂 takže radši rychle pryč. V pařáku jsme prošli Vilémovicemi a přes nekonečné pole až do Rudic. Hurá, 80!! Tam nabízejí buchtičky a nějaké dobroty, ale odmítáme, jídlo nemůžu ani vidět. Puchýř pekelně bolí při došlapu, tak ho propíchávám a je to trochu lepší. Dopujeme se hroznovým cukrem a vycházíme na poslední dvacítku 🙂

Cesta do Křtin je opravdu nekonečná, povědomá a vypadá, že má každou chvíli skončit, ale není tomu tak. Už jdeme tak polovičním tempem než na začátku a ztrácíme motivaci a elán. Dokonce nás několik skupinek předchází. Ve Křtinách jsou jakési trhy a nějaká lidová veselice. Naštěstí zvuky z pódia jsou natolik strašné, že stačíme vypadnout než stačíme pomyslet na autobus do Brna 🙂

90. kilometr!! Tady to vzdát už by bylo opravdu trapas, to snad ještě nikdo nikdy neudělal, takže musíme dál. Kubula otvírá RedBull a naspeedovaný frčí tak, že mu skoro nestíhám a předbíháme několik teamů. Náhle se v okamžiku zatáhly mraky a začala strašlivá průtrž mračen. V jednorázových pláštěnkách, naspeedovaní cukrem, bojujeme s bouří. Připadám si jako poručík Dan z Foresta Gumpa.

Lieutenant_Dan_vs_The_Almighty_by_PatrickHines

Takto jsme se nevím jak dostali až do Bílovic nad Svitavou. Poté stačilo dojít asi 5km, po TÉ silnici do Obřan. Po TÉ ASFALTOVÉ silnici. Po téměř 100km v nohách nechci asfalt ani vidět. TÉ cesty kolem řeky, co je naprosto nekonečná a každou chvíli vypadá, že za tím ohybem už končí… Zapřísaháme se, že na tuhle cestu už ani nepáchnem… Naštěstí i tahle cesta končí a my v 7 hodin večer docházíme za drobného deště do cíle, kde na náš čekají organizátoři  s gratulací a my se po 25 hodinách nonstop chození jdeme odebrat k zaslouženému spánku 🙂 🙂

Extrémní akce, kterou doporučuju všem, co chtějí prověřit svoje nohy a vůli. Příští rok si ale asi dáme pauzu 🙂

zapsal Vochy

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.