Jaráky 2009

Pololetní prázdniny za námi, jarní taky, ale je na co vzpomínat. Letošní jarní prázdniny jsme se rozhodli strávit na pořádných horách dostupné pro lyžaře, prknaře, běžkaře i free plácání na sněhu. Vydali jsme se ve třech autech různých velikostech a různých kapacitách k Dolnímu Kubínu na Slovensko do Žaškova, kde jsme měli domluvené ubytování na faře, kde se kúrí do krbu. Po cestě jsme se ještě stihli stavit na první rozehřátí do Velkých Karlovic, kde každý vyzkoušel, co zapoměl nebo co se naučil. Sjezdovka to byla slušná, fronty nebyly žádné. První dopoledne a čas do tří hodin odpoledne utekl jako voda a my se vydali dokončit cestu do Žaškova. Po cestě jsme potkali mnoho významných lokalit jako byla automobilka Kia v Žilině, místní fašank, významné lyžařské středisko Vrátná-Poludňový grůň a všude sněhu kam se člověk podívá. Po příjezdu do Žaškova jsme se rychle zkonatkovali s mladíkem Mišem, který dal vědět panu faráři, že jsme na místě. A tak jsme se celkem rychle zvládli ubytovat. Ještě jsme se snažili ale marně vyjet zledovatělý kopec od hlavní silnice k faře (pozn. Cvrčkovo auto, které přijelo až později, protože zůstávali ještě na sjezdovce, nemělo vůbec žádný problém s vyjetím kopce, Land Rover opět ukázal svoje kvality).

Po rychlém seznámení se s farou se dostavil hlad a po dobrém jídle přišla chuť i na dobrý film a tak jsme se podívali na krásnný snímek o milionáři z chatrče.

Nedělní ráno bylo rychlé, byla zima, takže rychle zatopit, rychle udělat snídaní a vyrazit na sjezdovku. Byla neděle a tak jsme se rozhodli rozdělit naše síly a banda řidičů-běžkařů odvezla bandu mlaďochů-sjezdařů na blízkou sjezdovku na Lučivnou, kde na ně shora koukala Magurka. Mezitím jsme zjistitli že Land Rover má problém s naftou – zmrzla, v noci bylo okolo -20°C a tak se muselo ještě pro aditivum a vyralizi jsme na běžky. Vyrazili jsme auty do Zázrivé a tam se vydali do místních kopců. Po celotýdenním sněžení nebylo o sníh nouze… každý krok se propadl po kolena do sněhu, ale sil jsme měli dost i po hodinovém výšlapu ve vysokých nánosech sněhu. Při dosažení hřebenové cesty jsme slavili úspěch obědem. Poté následovaly naše kroky po cestě a následné hledání té správné cesty zpět do údolí, jelikož se čas nachyloval k uzavření vleků na Lučivné a nás čekalo odvézt bandu sjezdařů. Po sjezdu neznámými cestičkami a po seznámení se s místními stromy, pařezy a velkými závějemi jsme dojeli ke sjezdovce v Zázrivé a úspěšé sjetí sjezdovky mezi spoustou dětmi jsme se přiblížili k autům na dosah. Na etapy vyzvednutí nadšení sjezdaři-prkanři se zdárně vráli domů jako běžkaři-sjezdaři. Večer byl ve znamení života a smrti pod lavinou. Ne že bychom se pod ní ocitli, ale Cvrček se Zuzkou si pro nás připravili zajímavý program ve kterém nám představili jak se používá systém PIPS na vyhledávání lidí pod lavinou. Nechci malovat čerty na zeď, ale myslím že teď se naše šance na přežití pod lavinou zvýšila tuším z nuly na pět procent…ale lepší než ta nula.

 

Pondělí, první den dovolených některých účastníků, první den zameškané školy a pro většinu první den prázdnin…

Rozhodovat se dlouho nemusíme, jedeme vyzkoušet vyhlášené lyžařské středisko Vrátná v Terchové. Ranní rytuály probíhají pořád stejně, rychlá snídaně, pomalé balení a chystání na cestu za sjezdovkou. V dopoledních hodinách dorážíme pod sedačku, zakupujeme mnoho studentských denních permanentek na málo ISICů a jdeme jezdit. První jíza některých z nás mířila až pod samotný Polúdňový grúň, kde na nás čekalo spousty mlhy a padající sníh, který postupně zasypával celou sjezdovku i v dolních částech střediska. Velký kopec, trošku více lidí, parádní podmínky pro prknaře – hodně prašanu, dobré podmínky pro sjezdaře – tvrdý sníh někde s plotnami – opět skoro bez front, zkrátka lyžařské středisko Vrátná… po několika jízdách se koukáme na Pavla a vidíme ho u země… No, myslím že první pád po deseti letech, co na tom stál naposled, celkem dobré, ale Pavel se netváří dvakrát nadšeně a tak raději dává pauzu a to definitivní. Po obědě se mu nálada moc nezlepšila a tím pádem ani jeho rameno, které dostalo při pádu zabrat. Stříli permici za několik euro a odpočívá v autě. Ostatní si vesele až do čtvrté hodiny užívají sněhu a sjezdovky. Nakonec všichni unaveně nasedáme do aut a přesováme se do malé cukrárničky v Terchové, kde si skoro každý dal větrník s nějakou dobrotou a s nacpanými břichy odjíždíme domů. Mezi tím Pavel odvezl Pírka do Žiliny na autobus do Brna, který ho za pár dní zase přiveze…Večerní program ovládly rubriky časopisu Masta v podání Škupe a Páji, mnoho testů prověřilo všechny dívky i chlapce, kteří byli za dívky převlečeni. Nakonec propukla i volba Miss Masta 2009 a ve volných disciplínách jasně kralovala Vojtěška a nakonec si odnesla výhru v podobě několika výtisků časopisu Masta i s plakáty těch neoslizlejších dámských idolů krásy.

 

Úterý,

již čtvrtý den na sněhu a proto se rozhodujeme udělat odpočinkový den. Malá skupinka odvážlivců se rozhodla vydat na Rakovu dopolední procházku na Šíp. Někteří se odhodlali dělat věci do školy a ti co měli něco s ramenem, tak spali. Družina se vydala vstříc kopci, který se tyčil do výše 1150m.n.m. nad Žaškovem a který byl zahalen v hustých bílých mracích. Cesta šla ze začátku dosti pomalu, v hustém sněhu se za sebou táhli Cvrček, Zuzka, Pája, Kvíča, Vorvaň a Rak. Vystřídání první pozice v pošlapávání bylo nutností a zdálo se, že se od Šípu trošku vzdalujeme nežli přibližujeme. To si uvědomil Vorvaň a začal naléhat na nový směr. Dostal mapu do svých rukou a náš osud taky. Po pár set metrech se nám nedaří vedoucího skupiny přesvědčit, že je třeba stoupat vzhůru a ne jen kopírovat vrstevnici kopce. Vedoucí skupiny si postavil hlavu a vydává se po svých kopírovat vrstevnice, ostatní pod vedením nového prošlapávače stoupají vzhůru, blíže k vrcholu. Zdálo se, že už se dostáváme pomalu a jistě na hřeben, kde je i Šíp, ale cesta to byla delší než Rak avizoval z počátku a tak jsme byli teprve na počátku cesty. Stále vzhůru, stále většími a většími závějemi sněhu. Vůdčího prošlapávače po hřebeni po většinu času zvládla dělat Zuzka, ani nevím, kde se v ní vzalo tolik sil, ale zvládala to skvěle. Ostatní ji následovali a prošlapávali stopy dál, které někdy končili u pasu. Přímo brodění ve sněhu i tak by se dala cesta na vrchol popsat. Krásné pohledy na les plný sněhu, kde ani živáčka nebylo, krom pětice odvážlivců, kteří nespoutaně mířili výš a výš. Před vrcholem ztrácíme žlutou značku, která nás vedla pár kilometrů po hřebeni a tak nám nezbývá nic jiného než vyrazit po svých na svůj vlastní vrchol. Po zdolání náročného posledního výstupu, kde se sklon kopce rovnal 100% což je 45° bylo náročné, ale zvládli jsme vše. Bohužel se nám nenabídl pohled na údolí, protože všude kam se člověk podíval byla mlha a stromy. Nemohli jsme dlouho odpočívat, jelikož dosáhnout vrcholu je jen poloviční úspěch, druhá půlka je možná i důležitější a to se vrátit zpět na faru. Po několika energetických vlnách jako byly polomáčené, tatranka, čaj, vlnky, čaj a čokoláda, vyrážíme zpátky dolů po svých vyšlapaných stopách. Dolů jde vše výrazně rycheji než nahoru a tak se rychle dostáváme do míst, kde jsme museli odbočit z hřebenu do údolí do Žaškova, po cestě narážíme na mnoho stop a mezi nimi i na stopy Vorvaně…přemýšlíme nad tím, kam asi mohl dorazit, ale u toho se prošlapáváme níž a níž až na úroveň kostelní věže. Po chvíli nás nedělí nic jiného než zasněžené pláně, které již hravě překonáváme a vyrážíme zpět na faru. Na faře zjišťujeme, kam to došel Vorvaň s mapou a kam jsme to došli my bez mapy. Vorvaň podle jeho slov vylezl promočený a unavený na Žaškovský šíp a my na Západní šíp, což byl jeden z dvojvrcholů nejvyššího Šípu. Krásná dopolední odpočinková procházka se ukázala jako kvalitní výstup, kde si člověk aspoň protáhl všechny svaly, které ke sjezdování vůbec nepotřebuje. Pozdně odpolední a večerní program ovládají dvě hry, jimiž jsou Set a Ligreto. Mezitím se vaří večeře a večerní program je věnován opět projekci a to filmu Juno, který na každém z nás nechal různé dojmy, nejvíce však na Páje, která se pak cítila těhotná:).

 

Středa

Už první den na běžkách nás okouzlila sjezdovka v Zázrivé, která se zdála být kvalitně prudká a sníh na ni byl taky upravený. Dnešní den tedy bylo opět jasné, kam vyrazíme. Rozdělení na 3 auta, celodenní, dopolední a odpolední. Občas trošku komplikované, ale zvládli jsme to. Každý jezdil tak jak mu zdraví dovolilo. Pavel s ramenem, které ho pořád bolelo jezdil opatrně a nenápadně jsme ho posílali každou jízdu do nemocnice. Někteří jezdili celý den jako draci a snažili se překonávat svoje rekordy, někteří se snažili skákat a skákat a to se jim dařilo někdy víc a někdy míň. Škupe dokonce zvládla sjet kopec tak rychle, že ji turniket dole nepustil na další jízdu nahoru, pár vteřin čekání to spravilo a mohla znovu nahoru. Vorvaň zase zkoušel nejrůznější parádičky na lyžích, pořád se točil a točil jako káča na zemi a Cvrček? Ten skákal kde mohl, ale výsledek byl skoro stejný…monstrózní skok a pak tygr do hlubokého sněhu. Každý se vyblbnul jak chtěl, však taky byl každý odpočatý až až. Na zpáteční cestu se někteří rozhodli absolvovat prvních několik set metrů během a odmítali jet autem, naštěstí jsme jejich bláznivé počiny odhadly a nabrali je s sebou autem.

Po příjezdu nás čekala chvíle odpočinku, která byla některými vyplněna opět dvěmi hrami, které měli vždy překvapivého vítěze. Po večeři nás čekaly deskové hry, které měl připravené Vorvaň a Asterix. Každý si zahrál, co mu dobré přišlo, ale stejě u většiny vyhrálo kalčetko (fotbálek) u kterého se každý vyblbnul a vyřádil, až ostatní budil a horšil nervy. Toho dne se také Pavel odhodlal jet do Dolního Kubína na rentgen ramena a moc ho nepotěšili, musel řídit jednou rukou, protože z něj udělali mumii. Zlomená nebo nalomená kost v rameni mluvila za vše. Ovšem nebyl by to Pavel, kdyby neříkal: „Ale to je v pohodě, jen to trošku bolí…au…“.

Čtvrtek

Pro některé bylo překvapením, že při ranním probouzení narazili opět na Pírka, který se k nám opět přidal.

Ráno u snídaně opět rozsáhlá debata kam vyrazíme. Pírko se ujímá slova a bere auto na Malino brdo, Rak jede s autem taky a bere sebou i běžky, Cvrček se rozhoduje a bere sebou jenom běžky a vyráží až na druhou půlku dne, kdy se přidá Rak, Pírko a Pája na běžeckou výpravu na Malino brdo. Nikoliv však lanovkou, ale po svých. Krom Cvrčka vyráží ještě Zuzka a Michal na Pavlových běžkách. Ostatní si zatím užívají celý den sjezdovek, což bylo parádní. Málo lidí, prázdné vleky, upravená sjezdovka, vlastně celý týden ta samá písnička. Opět se překonávají rekordy v super obřím sjezdu a jezdí se co síly stačí. Skupina běžkařů zatím pomalu obkružuje kopec a míří pomalu, ale jistě na místo určení. Michal poznává kouzlo běžek a snaží se, co to jde, jen aby nenadával. Nepomáhají mu ani myšlenky na to, jak vymakané tělo bude mít, když bude jezdit častěji na běžkách, jaké svaly bude mít na rukách a nohách… Ostatní si užívají krásné přírody a krásného výhledu do mlhy bílé a nekonečné. Celkově pohodové tempo způsobilo malé zdržení a tak museli sjezdaři chvíli vyčkat, než skupinka běžkařu sklouže, seběhne, sjede a mnoha dalšími způsoby zdolá sjezdovku až ke spodní stanici lanovky k parkovišti.

Navečer zavládla bojovná nálada poté, co Hranka s Kvíčou vyhlásli turnaj v Setu a ve fotbálku, soutěžní dvojice byly vylosovány a mohlo se začít. Zahrál si každý proti každému i Pavel se svou rukou otáčel kalčetkem jako drak a společně se svou spoluhráčkou Zuzkou dělali problémy nejednomu týmu. Ani Cvrček se Škupe se nezdáli tak lehkými soupeři, ale nejlepšími kalčetáři se ukázali být Pája s Rakem, kteří si z turnaje v kalčetku neodnesli ani jednu prohru, v Setu vládli favoriri a to byla Škupe a nečekaným finalistou na prvních pozicích se stal Michal. Nevídanou skutečností se stalo to, že samy pořadatelky turnaje vyzvaly vítěze kalčetka a následně je potupně porazily. Po skončení turnaje se ještě několik hráčů chtělo ukázat, že jim není kalčetko cizí a tak se hrálo a hrálo dokud všichni neusnuli.

 

 

Pátek

Předposlední a pro někoho poslední den na sněhu, předpověď na tento den.

Po ránu jsme museli udělat několik důležitých rozhodnutí, kdo kam pojede…někteří z nás se vydali na Lučivnou okusit prkna, když na nich neuměli, někteří se opět učili a někteří se vydali na okružní cestu okolo Třeboně, teda Žaškova…okružní jízdu zdolávali 3 odvážlivci, tentokráté Pírko, Pája a Rak. Výlet to byl krásný, celou cestu nám svítilo sluníčko a mohli jsme si tak určovat celkem bez problémů, kudy cestu povedeme. Skoro celou cestu míjíme navázané plastikové fáborky, které nám naznačovali, že nejedeme jen tak po ledajaké cestě. Muselo to mít nějaký hlubší význam a taky že mělo, každoročně se tu koná přechod a právě tyto fáborky vyznačovaly jeho trasu. Na konci výletu se nám počasí krapet zhoršilo, začalo se zatahovat a rychle se rozsněžilo, už jsme to měli za pár a tak nás nic nerozhodilo, Pája vydržela závěrečný výšlap i krkolomný sjezd mezi keři, drny a krtinci. A tak jsme se zdárně ocitli na silnici jen několik málo metrů od fary. Příjemně znavení a zničení jsme dosedli do pohodlného gauče vedle hřejícího krbu, který udržoval příjemnou teplotu po celou dobu našeho pobytu.

Během večera nás opustili první členové letošních jaráků, Cvrček, Zuzka, Michal, Asterix a Pavel odjeli Land Roverem do Brna, kde už měli dost svých povinností a museli je řádně plnit.

 

Sobota

Větší polovina tedy zůstala a po zdařilém úklidu a napuclení věcí do auta jsme se rozloučili s panem farářem i s Michalem, který nám ubytování zprostředkoval. Všem jsme poděkovali, všechny jsme řádně obdařili nějakými dobrotami a už zbýval jen čas na to vyrazit. Včerejší sjezdovka nás tak zlákala, že i dnes jsme vyrazili na Malino brdo. Krásný den jsme si vybrali a tak nás krom dobrého bydla hřálo i sluníčko.

Dnes jsme se už nikam nehonili a vesele si užívali sněhu, sluníčka, dobré nálady, dobrých pocitů z celého týdne a vlastně i sebe navzájem.

Čas se nachyloval ke čtvrté hodině a my vyrazili směrem k autům. Dorazit k autu a dojet s ním ke sjezdovce, to byl úkol pro dva řidiče. Převlečení a nějaké sousto do pusy, to byly poslední společné zážitky, poté už se auta rozjela, ještě chvíli se pronásledovala po silnici do Žiliny, ale poté už každé svým tempem hurá do Brna.

Všichni se vrátili v pořádku, nikomu se ni vážného nestalo a myslím že všichni si odvezli krásné zážitky z pohodové akce.

 

Všem lyžím a prknům zdar!

Rak

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.