Výlet 8.4.

Jako vždy byl sraz, protože bez něho by žádnej výlet nebyl. Tento byl v 9:00 na Přístavišti. Když jsem dojel na místo srazu s Mackem a Rakem, byl tam Dan s Foxem (psem), Medvěd, Sokol, a potom přišli i další. Šli jsme kolem přehrady a potom, potom… ani už nevím kam jsme šli ale prostě kolem přehrady a pak do lesa. Po chvíli šlapání jsme zakempili na menším plácku kde jsme zmenšili zásobu proviantů a Daneček vysvětlil hru, která se hrála skoro po celou dobu výletu. Systém byl v tom, že byli domorodci, kteří se byli schopni během sekundy proměnit zase zpátky do důstojníka výcvikového stanoviště na měsíci planety X5A (nebo tak nějak) a my jsme museli po nich střílet slepýma nábojema – papírovýma koulema. Mezitím ještě přiběhla jakási fena zlatýho retrívra a museli jsme Foxe držet. Byla to perná cesta, protože ti domorodci byli všude a skoro pořád. Po cestě jsme si doplnili životy až jsme došli k Haniččině stůdance, kde jsme vařili a jedli. Taky jsme se tam pěkně pocákali. Poté jsme se odebrali kousek dál, k takovýmu listnatýmu lesíku, kde stromy měřili tak max. 2 metry. Tam jsme hráli hru, že se musí dvě skupiny najít a ta třetí jim v tom zabránit. U toho jsme vyvinuli super hejkala, a ostatní mě skryli tak že jsem skoro vůbec nebyl vidět – to „uvidíte“ na fotkách. Pak jsme šli dál až k Masarykovu okruhu, kde jsme našli pneušku od motokrosky a ta nás pak provázela až ke kontejneru v Žebětíně. Mezitím jsme však vlezli na okruh a dívali se na auta. Potom Daneček spatřil policejní auto a tak proběhla Operace rychlé zmizení. Valili jsme pneušku a popohnávali ji klackama. Potom jsme dorazilina nějaký rozcestí a tam, zase Daneček, vysvětlil hru, ve které budeme bojovat o další komponenty k našemu ukradenému počítači. Ta hra trvala hodně dlouho, protože obránci byli tři, měli pět životů a komponenty byly v chýši ve které byl vždy jeden z nich a ještě k tomu, po každém zasažení koulí se šlo ke stanovišti týmu, které bylo většinou docela daleko. Pak jsme valili pneušku zase dál. Byl tam HKB sešup a z toho se valilo jedna radost. Po tomhle sešupu následoval menší sešup v Žebětíně kde to valilo po silnici, a valila by se snad hodně daleko kdyby jsme ji nezastavili. Pak jsme ji museli se smutkem vyhodit do výše zmíněného kontejneru. Došli jsme k zastávce autobusu a autobusem jsme dojeli k Zoo a tam do jedničky a pak už různě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.