Vedoucí Dvojkařů na vrcholu Elbrusu

Vedoucí Dvojkařů jsou známí tím, že rádi a hodně cestují, často na velice zajímavá místa. Po zemích jako Slovensko, Rumunsko, Slovinsko, Černá hora, Francie, Turecko, Maroko atd. se letos po měsících plánování a příprav vydali na ruský Kavkaz. Cesta to byla dlouhá a strastiplná. Upraveným expedičním Land Roverem za 3 týdny ujeli přes 6500km.

Vedoucí na vrcholu
“… Zastavuji. Vydýchávám 20x rychle a potom ještě 10x zhluboka. Jakobych právě běžel sprint. Ohlédnu se za sebe. Pár desítek metrů pode mnou ztěžka šlape Eifel. Další kus pod ním s křečovitým obličejem stojí Laďa. Je vidět, že je mu zle, ale zatím nezvrací. Pohlédnu na hodinky, ukazují nadmořskou výšku 5450m. Kus předemnou si razí cestu Špalek. Jakoby najednou chytil druhý dech. Přemítám, jestli je vše v pořádku a zatím to vypadá, že ano. Spali jsme ve výšce 4600 m.n.m. den předtím jsme aklimatizovali na 4900 m.n.m. Počasí nám přeje, sluníčko, bezvětří, nemrzne, sníh je tvrdý, trhliny nehrozí a čas máme dobrý. Kudy dál? Na vrchol Elbrusu je to už jenom kousek, nic mě nebolí, ale plíce při postupu stíhají tak tak. Asi ještě není optimální saturace. Znovu se ohlížím za sebe. Eifel moc nepostoupil, zato Špalkovi předemnou to šlape pěkně. Začínám opět stoupat k vrcholu…”
(úryvek ze zápisu Dvojkařské cesty na Kavkaz. Zapsal Cvrček)

Vrchol Elbrusu na kterém jsme se Špalkem stanuli měří 5642m.n.m. a jedná se z hlediska výstupu o velice jednoduchý vrchol. I proto jsme si mohli dovolit vystoupat na vrchol nádhernou Východní cestou a nechat normálku s „turisty“ svému osudu. Díky Rakově podpoře z Brna jsme měli přesné zprávy o počasí a další podporu. Výprava bohužel nebyla 100% úspěšná, neboť se letos změnila pravidla pro vstup do pohraničních oblastí a tak se nám nepodařilo dostat se ani do oblasti úžasných Bezing s téměř 2000m vysokou ledovou stěnou, ani přejet hranice do Gruzie a pokusit se vylézt na bájný Ararat. Všechny zkoušené přechody Dagestán, Čečna i Osetie byly bohužel opravdu neprostupné.

Co jsme se naučili? Jednat s ruskými úřady (to je opravdu něco neuvěřitelného), čekat na hranicích (jak jen jsme zpohodlněli v Shangenském prostoru), spát jen pár hodin denně, cestovat ve dne v noci a samozřejmě jsme také o něco zvýšili maximální výšku, které jsme kdy v životě dosáhli.

A kam se vydáme příště? Již déle než půl roku připravujeme expedici do Afriky. Jedná se o pozemní cestu přes země blízkého východu, Egypt, Sudán, Etiopii, Keňu, Tanzánii, Zambii, Namibii do JAR. Krom cestování a poznávání černého kontinentu máme také v plánu vylézt na Kilimanjaro. Přesto, že do odjezdu zbývá ještě poměrně dlouhá doba, už teď víme, že stihneme všechno zařídit tak tak. Připravujeme proto i záložní variantu Jižní Ameriky s výstupem na 6952m vysokou Aconcagu, kde je sice i v létě až -50 stupňů pod nulou, ale akce je logisticky mnohem jednodušší.

P.S.
Kdyby nás kdokoli chtěl v našich aktivitách podpořit, tak za tuto možnost budeme samozřejmě velice vděční.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.