Tábor 1: SÁZKA V REFORMNÍM KLUBU: Cesta Kolem Světa

Přinášíme vám záznam dramatického rozhovoru, který se odehrál včera večer v Reformním klubu. Na úvod nutno dodat, že po této epizodě nastoupil ještě týž večer ctihodný pan Phileas Fogg do rychlíku směr Doverská úžina, aby tak přeplul do Francie a dál pokračoval ve svém smělém plánu uskutečnit cestu kolem světa za neskutečných 80 dní!!!
U partie hry všeobecné známé jako whist pokračoval jinak velmi málomluvný Andrew Stuart v diskusi, kterou po záhadné loupeži v Bank of England zahájili minulého večera: „Je třeba uznat, pane Ralphe, že se vám povedl dobrý vtip, když jste včera prohlásil že se zeměkoule zmenšila a že by to zloději z Bank of England usnadnilo útěk!. A tak tedy, protože se dnes dá objet za tři měsíce…“
„Za pouhých osmdesát dní,“ řekl Phileas Fogg.
„Opravdu, pánové,“ dodal John Sullivan, „za osmdesát dní, od té doby, co byla zahájena doprava na úseku trati Great Indián Peninsular Railway mezi Rothálem a Alláhábádem.
„Ano, osmdesát dní!“ zvolal Andrew Stuart „ale nepočítaje v to špatné počasí, protivítr, ztroskotání, vykolejení vlaku atd.“
„Se vším všudy,“ odpověděl Phileas Fogg,
„S tímto zásadně nesouhlasím“ zvolal Gauthier Ralph a ostatní džentlmeni souhlasně přikyvovali.
„Budiž,“ řekl pan Fogg, a obraceje se ke kolegům, pokračoval: „Mám dvacet tisíc liber uložených u bratří Baringových. Rád se o ně vsadím …“
„Dvacet tisíc liber!“ zvolal John Sullivan. „Dvacet tisíc liber, o které vás může připravit nějaké nepředvídané zdržení!“
„Nic nepředvídaného neexistuje,“ odpověděl mu prostě Phileas Fogg.
„Ale pane Foggu, ta doba osmdesát dní je počítána jen jako minimální Čas!“
„Dobře využité minimum postačí.“
„Aby se však nepřekročilo, je nutno skákat s matematickou přesností z vlaků na parníky a z parníků na vlaky!“
„Budiž, sázím se o čtyři tisíce liberl“
„Budu tedy skákat s matematickou přesností.“
„Žertujete!“
„Správný Angličan nikdy nežertuje, když jde o tak vážnou věc, jako je sázka,“ odpověděl Phileas Fogg. „Sázím se o dvacet tisíc liber proti komukoli, že vykonám cestu kolem světa za osmdesát dní nebo méně, to jest za tisíc devět set dvacet hodin neboli za sto patnáct tisíc dvě stě minut. Přijímáte?“
„Přijímáme,“ odpověděli pánové Stuart, Fallentin, Sullivan, Flanagan a Ralph, když se předtím mezi sebou dohodli.
„Dobrá,“ řekl pan Fogg, „vlak do Doveru odjíždí v osm hodin čtyřicet pět minut. Tím pojedu.“
„Ještě dnes večer ?“ zeptal se Stuart.
„Ještě dnes večer,“ odpověděl Phileas Fogg. „To znamená,“ řekl, nahlížeje do kapesního kalendáře, „poněvadž dnes je středa 2. října, že musím být zpátky v Londýně, v tomto salóně Reformního klubu, v sobotu 21. prosince v osm hodin čtyřicet pět minut večer; jinak dvacet tisíc liber, které mám nyní uloženy na svém úctě u bratří Baringů, bude právoplatně náležet vám, pánové. Zde je šek na onu částku.“
Byl pořízen zápis o sázce a na místě podepsán všemi zúčastněnými. Phileas Fogg zůstal klidný. Jistě se nesázel proto, aby vyhrál, a vsadil oněch dvacet tisíc liber – polovinu svého jmění – jen s vědomím, že bude moci vynaložit druhou polovinu na to, aby se zhostil nesnadného, nechceme-li říci neproveditelného úkolu. Zdálo se, že jeho soupeři jsou rozrušeni ne výší sázky, nýbrž proto, že zápas za takových podmínek jim je jaksi proti mysli.
O několik hodin později Mr. Fogg a jeho věrný sluha Proklouz vešli ihned do velké nádražní dvorany. Tam Phileas Fogg přikázal Proklouzovi, aby koupil dvě jízdenky první třídy do Paříže. Poté, když se otočil, spatřil svých pět kolegů z Reformního klubu, obzvláště překvapených z rychlosti rozhodnutí.
„Odjíždím, pánové,“ řekl, „a vízová razítka, otištěná v cestovním pasu, který si za tím účelem vezu s sebou, umožní vám po mém návratu zkontrolovat průběh mé cesty.“
„Ó, pane Foggu,“ odpověděl zdvořile Gauthier Ralph, „toho není třeba. V tom se spoléháme na vaši džentlmenskou čest!“
„Bude to tak lepší,“ řekl Mr. Fogg.
„Nezapomněl jste, že se máte vrátit…“ poznamenal Andrew Stuart.
„Za osmdesát dní,“ dopověděl za něho Mr. Fogg, „v sobotu 21. prosince 1872, přesně v osm hodin čtyřicet pět minut večer. Na shledanou, pánové.“
S těmito slovy nastoupil Phileas Fogg i se svým sluhou Proklouzem do rychlíku, aby ještě téže noci urazil první stovky mil své cesty.
Má-li se jeho plán zdařit, museli bychom připustit možnost zázračného souladu mezi hodinami odjezdů a příjezdů, souladu, který neexistuje, který nemůže existovat. V Evropě, kde jde jen o překonávání středních vzdáleností, se dá snad v nejlepším případě počítat s příjezdem vlaků ve stanovenou hodinu, ale potřebují-li k cestě napříč Indií tři dni a k cestě napříč Spojenými státy sedm dní, je možno budovat na přesnosti základní prvky takového problému? A což poruchy strojů, vykolejení, srážky, nepřízeň počasí, sněhové závěje – nestaví se to všechno proti Phileasi Foggovi? Nebude v zimním období na lodích vydán napospas větrům a mlhám ? Cožpak je tak vzácné, že nejlepší lodi zaoceánských linek připlouvají se zpožděním dvou až tří dnů? Vždyť jedno zpoždění, jedno jediné, stačí, aby byl řetěz spojů nenávratně přerván. Zmešká-li Phileas Fogg odjezd některého parníku třeba jen o pár hodin, bude muset čekat na příští lod a už jen tím bude úspěch jeho cesty nenapravitelně zmařen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.