Soutěž o zlatou brusli 17. 1. 2009

 

Na tuto dlouho připravovanou akci jsem se bez rozmýšlení ráno vydal. Sraz byl v Králově Poli na nádraží, kde už se shlukovali všichni skautíci, roveři a vedení z našeho střediska. Bohužel Dvojkařská účast moc hojná nebyla, kvůli horám a nemocem. Nasedli jsme na bus a poté přesedli na šalinu (kde jsme zabrali většinu životního prostoru) a dojeli až k přehradě.

Po přesunu na (dostatečně tlustý) led jsme shledali, že nápad jít bruslit měla asi půlka Brna, ale my byli vybaveni a místa bylo koneckonců dost, a tak se mohlo začít.

 Při nástupu jsme se dozvěděli , oč se bude v bruslících disciplínách soutěžit : o pár jedinečných, úchvatných zlatých bruslí. Soutěžilo se ve dvou blocích po třech disciplínách : slalom , bruslení s pingpongáčem na lžičce , rychlobruslení , střelba na branku , krasojízda a dálková jízda. Mimoto se hrálo spousta doprovodných her , jedlo se a bavilo se. Já jsem nejdřív šéfoval slalomu mezi plastovými kelímky, což se myslím docela dařilo, zvláště pak těm nejmenším, kteří sice nezapojili svaly, ale aspoň snahu. Občas samozřejmě přišel machrovat nějaký ten starší skautík, který pak své výkony srovnával s ostatními a byl lepší, že? Nějaký buran mi pak při pokusu o zdolání rekordu najel bruslí na kelímek, který křupnul.

Po prvním bloku disciplín a zasloužené občerstvovací přestávce (během ní probíhala krasojízda, které se nezalekli ani ti nejmenší) následoval druhý blok, ve kterém jsem organizoval střílení na bránu. Opravdu jen hrstce se podařilo trefit šutropukem do brány, a ještě větším borcům se pak podařilo trefit i vícekrát z celkem osmi pokusů. Poté následovaly již zmíněné všemožné hry , např. hokej, ufobal na ledě, atd., zatímco organizátoři dávali dohromady výsledky.

 Konečně přišlo vyhlášení spousty disciplín a udělování spousty diplomů, ale to již všichni netrpělivě pošilhávali po zlatých bruslích. Ve vlčácké kategorii nakonec zvítězil a Zlatou brusli získal Marek, za což mu ještě jednou tleskám. Ani Patrik si neodešel s prázdnou. I když na začátku jezdil na bruslích nesměle, nakonec získal také diplom. To už jsme se loučili střediskovým pokřikem a různými dopravními prostředky se rozjížděli domů. I když jsem kromě prvních 20 minut bruslení neměl na sobě brusle (ty půjčené by šli tak leda na panenku) , akce se mi líbila a navíc, od té doby zdobí naši klubovnu Zlatá brusle.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.