Paranormální jevy 21.9.2008 (akce pro vedení)

Sraz byl v pět hodin místního času na mostku mezi vaňkovkou a tescem v centru města. Měli jsme mít ponožky na uších a sledovat paranormální jevy. Po chvílli posedávání s pokrývkami nohou na hlavě a klábosení se skautkami z Třeboně, které byly na tuto akci pozvány, ejhle! slečna co za sebou táhne kačenky na provázku a povídá si s nimi. Vskutku podivné. Zahájili jsme sledování, a taky začaly létat vražedné pohledy lidí, kterým bránilo v cestě okolo 20ti skautů s fuseklema na uších. Po chvíli blokování, pár nadávkách ze strany chodců k nám přišla agentka a vynadala nám, jak hrozně sledujeme. Výtahem jsme vyjeli na střechu parkoviště výtahem a po cestě nám bylo vysvětleno, že ponožky jsou nejmodernějsí přijímače paranormálních jevů, a že je občas musíme použít.

Na střeše vaňkovky jsme byli vyfoceni, zaregistrováni a byly nám dány instrukce. Rozdělili jsme se do dvou agentských skupin a zahájili pátráni. Naše skupina šla na úkoly systematicky, tedy podle výhodnosti cesty. Jeli jsme již na druhý úkol když nám zavolal hlavní agent že musíme úkoly plnit postupně. Tak jsme se vrátili.

Dojeli jsme na místo prvního úkolu, a tam jsme potkali podivína co si čistil zuby a hrál logika, přitom si mumlal něco o tom že dnes někdo přiletí, a obával se, že logika nestihne dohrát. Úkol byl odemknout zeď. Po necelé hodině mozkového hloubání, experimentování včetně vlastního čištění zubů, hraní logika a poslouchání žvástů, jsme zjistili že máme klíč pověsit na hřebík. No řekněte, to by napadlo jen agenta!

Přesunuli jsme se na místo dalšího úkolu, podle úkolu jsme vyskládali ze špačků čísla našich oddílů, a v tu jsme uviděli něco opravdu paranormálního. Dva lidi na skládacích křeslech sedících na ulici a hodující křupkami. Nabídli jsme čokoládu, bez odezvy. Došlo nám že musíme mít přijímače. Nasadili jsme supermoderní ponožky a poslouchali: „a co když dnes opravdu přiletí? to tady jíme už naposled, ale potom si dáme smažený nožičky, ty já mám moc rád…“.

Když jsme přijeli tramvají č.8 na místo úkolu, museli jsme se smát, individuum, co vysává listí na zastávce tramvaje. Když jsme si nasadili přijímače, slyšeli jsme „tady je špíny, vidíte to? tohle musím všechno dneska uklidit, všehcno to listí. A co teprv na stránské skále, tam není jenom listí, tam je i spousta kamení“ Vydali jsme se na stránskou skálu, kde nás odchytila agentka a dala nám istrukce že se musíme s mimozemšťany domluvit, ale jen pomocí geometrických tvarů.

Byla už tma, na papír jsme namalovali fixem první obrázek, prosvítili, druhá skupina zareagovala. Přesně si nepamatuji co na nich přesně bylo, ale pamautuji si znak radioaktivity, atomovy hřib, pochybné srdíčko, dvě spojená kolečka apod. Nakonec jsme se domluvili a sešli k sobě. Byla to druhá skupina, měli za to že mimozemšťani jsme my. Někdo si z nás vystřelil. Přesunuli jsme se do klubovny na Pivovarské ulici, kde už na nás čekali.

Poslechli jsme si proslov vůdce mimozemšťanů. Měli jsme mu zahrát několik scének co charakterizují náš svět s věcmi, které jsme si měli donést. Po odehrání různorodých scének nám vůdce dal možnost poslat jednoho misionáře na jejich planetu. Což se později ukázalo jako boj o přežití…

Vybrali jsme vlastnosti, co by měl takový člověk mít. Další instrukce byla vybrat toho člověka z nás. Započalo zdlouhavé a napínavé hlasování. Bylo to jako výše zmíněný boj o přežití. Nikomu se moc nechtělo když nevěděl co s ním provedou a zdali se vůbec vrátí. Hlasování „vyhrál“ Špalek, tak tedy kamsi odešel. Následoval další proslov vůdce.

Za chvíli Špalek přišel zpátky, v elastickém oblečku, kolem pasu plovací kruh a byl celý špinavý od hvězdného prachu (šlehačka). Bohužel se nikomu moc nechtělo hnvězdný prach olizovat (možná proto že neprošel karanténou 🙂

Někdo zůstal na klubovně a koukal na promítané filmy, a většina šla na noční prohlídku brněnského podzemí i se slečnami z Třeboně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.