Křížem Krážem

Možná se někdo trochu podivil, proč nebyli skoro žádní vedoucí na zahajovacím výletu, bylo to proto, že jsem se já, Vochy, Kity a Čekanka účastnili celorepublikové akce Křížem krážem (http://krizemkrazem.unas.cz/), v podstatě se jednalo o to najezdit v rámci sítě ČD co nejvíc kilometrů vlaků za 24 hodin a pokud člověk pojede nějakou trasu víc než jednou, tak se mu započítá jenom 10% z ujetých kilometrů. Celá tahle sranda začínala v sobotu (27.9.2008) v 0:00 a končila v 24:00. Šli jsme do toho s jasným cílem, vyhrát. Vzal jsem si na starost plánování naší trasy. Asi nemá smysl ji zde celou vypisovat, kdyby měl někdo zájem, tak ať se ozve. Pokud by nám vyšlo všechno, co jsme si naplánovali, mělo nám to dát dohromady nějakých 1300 km. Dochvilnost ČD všichni známe, takže už jsem dopředu počítal, že při přestupech (obzvlášť z těch mezinárodních EC, IC, EN vlaků) musím nechat nějakou časovou rezervu.

První vlak kterým jsme jeli byl EN 376 Galileo Galilei (některé vlaky mají opravdu zajímavá jména) jel z Budapeště do Chebu, v Brně byl (měl být) v 0:38, dali jsme si sraz o půlnoci na hlavním nádraží, že ještě pokecáme a já si nafotím něco z nočního nádraží, po příchodu na perón jsme však zjistili, že vlak má zpoždění 20 minut, no co se dalo dělat nějaká velká překážka to nebyla, já už s tím tak trochu počítal, přestupovat jsme měli v Plzni na rychlík a měli jsme na přestup půl hodiny, navíc jsem si myslel že to cestou trochu nažene, takže v pohodě. Šli jsme se teda projít po nádraží a nakoupit ještě nějaké zásoby. Nástupiště se mezitím pěkně zaplnilo, vůbec bych nečekal, že v noci pojede tolik lidí, pomalu jsme se začínali bát, že si ani nesednem, taky že jo. Vlak dojel a moc lidí z něho nevystoupilo, naopak se do něho začali všichni tlačit, z Brna už jsem měl z netu nastudováno řazení jednotlivých vlaků, takže jsme věděli kde jsou kupéčka apod., ale ani to nám moc nepomohlo, zůstali jsme stát (sedět) v uličce. Naštěstí jak procházela průvodčí, tak se jí podařilo otevřít nějaké zavřené kupéčka a do jednoho se nám podařilo i gemama nacpat. I tak to ale byla docela nepohodlná cesta, do Prahy jsme tak nějak polehávali a snažili usnout. V Praze ten vlak zajíždí na hl. n. kde se přepojovali nějaké vagóny a lokomotiva, v itineráři je na tohle vyčleněno cca 20 minut, ale očividně jim to v Praze s organizací nějak vázlo, takže to nestačilo, odjížděli jsme od tam s 37 minutovým zpožděním. To už nám trochu začínalo téct do bot, z Plzně v tu dobu nic jiného nejelo, takže bychom tam uvízli na několik hodin. Cestou jsem na PDAčku pořád ověřoval naše zpoždění vzhledem k aktuálnímu času, projetím zastávek a jízdním řádem, dělalo se to pěkně blbě, protože byla tma, vlak všema stanicemi prosvištěl 120km/m a navíc už nějaké to zpoždění měl, zkoušel jsem to kombinovat s mapou ale i tak nic moc. Najednou vlak někde zastavil, podle mých výpočtů by to asi mohla být Plzeň, s rozdílem asi 10 minut, nebyl jsem si úplně jistý, ale nemohli jsme riskovat, že to přejedem, tak jsme vyskákali z vlaku, všude tma, nádraží neosvětlené, nikde nikdo, tohle asi nebude Plzeň , slyšela nás nějaká paní a začala panikařit za nás, „…vy jste si mysleli, že jo to Plzeň? Ježíši kriste, tohle ještě není Plzeň, jak jste si to vůbec mohli myslet…průvodčí se na vás dívá, panebože…“ tohle jsme opravdu nepotřebovali poslouchat ve čtyři ráno, naskákali jsme zpátky do vlaku a dojeli do Plzně. Byli jsme tam s 35 minutový zpožděním, rychlík měl odjet před 10 minutama, říkali jsme si že by třeba mohl ještě počkat… Nádraží bylo plné zmatkujících lidí, hledali jsme nějakého průvodčího abychom se zeptali, jestli rychlík do Mostu už odjel, nebo tu ještě je, našli jsme jednu paní u vlaku …né kluci (asi si nevšimla Kity a Čekanky), ten už dávno odjel… tak co teď, bylo rozhodnuto nastoupit zpátky do vlaku a dojet do Chebu, tam sice budeme čekat asi 2 hodiny, ale nic lepšího se nenabízelo. Tím pádem celá naplánovaná cesta byla k ničemu, hodiny plánování v háji, ale co už, stejně sem to všechno dělal ve škole. Cestou mezi Plzní a Chebem je ovšem výluka, jsou tam vytrhané koleje a opravujou nádraží, takže v Plané u Mariánských lázní vlak zastavil a průvodčí nám oznámil, že si máme vystoupit, že je tu nachystaná náhradní doprava, náhradní dopravou myslel 6 starých rozhrkaných Karos, takže jsme celí rozlámaní vylezli z vlaku a nalezli do autobusu, řídil to nějaký starší děda, který se s tím rozhodně nepáral a hrnul to s náma po těch okreskách 90km/h. Po 50 km jsme celí vymlácení vylezli z autobusu přestoupili zpátky do vlaku a dojeli konečně do Chebu.

Je 8:05, Cheb je celý pod mlhou je vidět stěží na 8m, máme 2 a půl hodiny do odjezdu rychlíku směr Ústí nad Labem, jdeme najít nějakou kavárnu a podívat se jestli je tu nějaká výstava, to jsem zapomněl říct, pro splnění soutěže je potřeba v průběhu hry navštívit jednu nějakou kulturní akci (hrad, zámek, výstava, muzeum,…) respektive získat od nich razítko. Našli jsme na radnici jednu výstavu, už ani nevím jak se jmenovala, nikomu se tam moc nechtělo, tak se odhlasovalo, že tam půjdu já a Kity. Vstupenka stála deset korun, paní u pokladny, když nás viděla s těma batohama a zjistila, že jsem studenti, dala nám to za 10 Kč dohromady. Samotná výstava té ceně ale odpovídala, jednalo se o nějaké černobílé (nedokončené!) karikatury (většinou nahých) chlapů, na té výstavě jsme v tu chvíli byli sami, všiml si nás tam nějaký pán, který tam dělal průvodce a hned nám začal dělat výklad, že ten kdo to kreslil byl dřív mnich a že ty kresby, jsou návrhy…. no, nejzajímavější na to bylo, (aspoň co mě zajímalo) že halogenové lampy které nasvětlují ty obrazy , svítí světelným tokem 20 luxů, (bylo tam trochu přítmí) aby to ty obrazy nevypálilo. Mě ta výstava moc nedala, ale dostali jsme razítko a o to šlo. Pak jsme se přesunuli do místní kavárny na čokoládu, jinak v Chebu je všude docela levno, udělali jsme ještě nákup v místní pekárně. V kavárně jsem naplánoval naši alternativní cestu, vypadalo to docela slibně Ústí n. Labem->Liberec->Hradec Králové->Olomouc->Břeclav->Brno vypadalo to, že ještě máme docela slušnou šanci se dobře umístit.

Za chvíli vyrážíme směr Ústí nad Labem, cestou jsou docela zajímavé pohledy na povrchové doly hnědého uhlí. Přijíždíme do Ústí přesně podle plánu, máme 10 minut na přestup do Rychlíku směr Liberec. Rychlík jsem si teda představoval celkem jinak, trať do Liberce není elektrifikovaná, což by zas tak nevadilo, ale jako rychlík nám přistavili takovou tu starou červenou soustavu, lokomotiva spojená dohromady s jedním vagónem. Vyrážíme směr Liberec s 5 minutovým zpožděním, jsme už docela mrtvý, takže poleháváme a podřimujeme a cestu moc nevnímáme, zastavili jsme na nějakém nádraží, čas sem moc nevnímal, ale přišlo mi, že tu už na můj vkus stojíme nějak dlouho, probouzím se, hledám PDAčko, abych se podíval kde jsme a zjistil jaké máme zpoždění, s hrůzou zjišťuju, že máme zpoždění 35 minut a stojíme kdesi v Děčíně, to je úplně v háji v Liberci bylo na přestup 20 minut, probouzím ostatní a řešíme co budeme dělat, navíc nechápeme jak je to možné, v tu chvíli prochází průvodčí, …vážení cestující, omlouváme se, ale odešla nám mašina, sháníme nějakou náhradní, která nás odtáhne do Liberce… naprosto nechápu, proč zrovna se zrovna nám musí pokazit lokomotiva, je teda pravda, že už to byl asi hodně starý vergl, ale stejně. Ptáme se ještě na jak dlouho to tak vidí, než se jim podaří sehnat nějakou náhradní …jó kluci, to nikdo neví… paráda, co teď? Je rozhodnuto vystoupit a vyřešit co dál. Zjišťujeme, že už máme problém, abychom se vůbec dostali do půlnoci domů, právě přijíždí rychlík z druhé strany směr Ústí. Nastupujeme do něj a jedeme zpět do Ústí, abychom se vůbec dostali do večera domů.

V Ústí máme asi 1 a půl hodiny než nám pojede ECčko do Brna, navštěvujeme místní kavárnu a dáváme si další kafe na probrání (já zkouším místní horkou čokoládu). Poté se přesunujeme na nádraží a čekáme na zpožděné ECčko z Berlína, jinak v Ústí mají velice pěkné nádraží. Ve vlaku nacházíme jedno skoro prázdné kupé, je tam jeden Němec který se s náma pokouší anglicky domluvit, vysvětlujeme mu, že studujeme na střední v Brně apod. Pouštíme na notebooku film (Děkujeme že kouříte), němec je z toho nadšený a dívá se s náma (bylo to bez dabingu, takže si to mohl překládat), v Praze vystupuje, takže máme celé kupé pro sebe, pouštíme relaxační muziku a cestou do Brna pospáváme. Do Brna dorážíme někdy kolem deváté, dáváme si rozchod a vyrážíme každý domů, dospat noc.

Druhý den vypočítávám naši trasu a sepisuji kudyma jsme přesně jeli viz. (http://wolf.no-ip.biz/temp/cestovni formular.xls). Dává nám to dohromady celkem 919km. Za dva dny přicházejí výsledky (http://krizemkrazem.unas.cz/), nejsme ani mezi prvníma 15, nedá se nic dělat, kdyby nám vyšla ta naplánovaná trasa, mohli jsme být mezi prvními třemi, kdyby… příště na to musíme jinak. Tohle celodenní ježdění nás dohromady přišlo na 440Kč, díky jízdence SONE+ a dni Českých drah, takže skoro za pusu. Byla to supr akce a dostali jsme se na plno zajímavých míst.

Jinak tenhle zápis píšu na cestě z Prahy do Brna, shodou okolností ve stejném vlaku (EC 177), kterým jsme tehdy jeli do Brna, jsme někde u České Třebové a máme 45 minutové zpoždění, myslím, že není potřeba nic dodávat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.