Jak jsme vařili, vařili až jsme (ne)uvařili aneb Šéfkuchař

Tato akce pro mne začala skvěle. Nejenom že mně ujely všechny víkendový autobusy a tudíž jsem jel pozdě na sraz, ale musel jsem stihnout nakoupit ještě potřebné ingredience v blízkém Mainlu. Když jsem dorazil na místo srazu, čekali zde již všichni. Odhodil jsem svůj (na půl denní akci) enormě velký batoh, plný různých kotlíků, hrnců, ešusů a všelijakých dalších zbytečností jako, koření, 5 litrů vody… a vydal jsem se sprintem do obchodu. Vše bylo nakoupeno zhruba za 2 minuty a udýchaný jsem na poslední chvíli naskočil do rozjíždějícího se autobusu.
Vystupovali jsme v Soběšicích. Po cestě na louku, na které probíhá šéfkuchař již pěknou řádku let, jsme potkali Zuba a Piráta, coby hasičský dohled. A vzali to doslova. Na místě čekali v hasičský uniformách a s se skvěle zachovalým hasičským vozem, spíše veteránem. Když jsem si vybral vhodný flek na vaření, donesl dřevo, vykopal ohniště, obskládal kameny, vybalil batoh a nádobí, začalo mi být trochu podezřelé že tu jsou všichni po dvojicích a já zatím jenom sám. No jo Dan, slíbil že tady bude čekat. ale on nikdy nechodí moc na čas, řeknu si. Načeš zazvoní Pírkovi mobil a já zjistím že Dan je na druhé straně Brna a hledá cestu. To mě fakt dokáže naštvat. Všechno musím oddřít za něj. Nu co naplat. Rozdělám oheň, nakrájím potřebné ingredience a začnu vařit naši česnekovou polívku. Mezitím co si voda vesele buble, nosím dřevo a přikládám. Načeš je polívka hotová a má přijít na řadu hlavní chod, který má na starosti samozřejmě Dan. Tak čekám, čekám, ohřívám, ohřívám, no až po dvaceti minutách dojde konečně Dan. Pěkně mu nadám, že je to fakt neschopnej mamlas a dáme se do přípravy dalšího chodu. Jsou to plněné kuřecí kapsy s těstovinami. Kupodivu se nám podaří vše poměrně v přijatelné podobě uvařit a tak se dáme do dezertu. Jsou to tvarohové koblihy v cukru. Recept od babičky. No a fungoval bezvadně. Koblihy se fakt povedly.
Nu což, bylo na čase servírovat. Vypůjčili jsme si od Šotka talíře a nachystali na ně naše Meny. Vše vypadalo obstojně, až na naši česnekovou polévku v chlebu. Ta asi po tří hodinovém ohřívání, nejenže vůbec nevoněla, ale po nalití do chleba se mírně vsákla a zbyly z ní jen kousky slaniny, brambor, a cibule. Porotci chvíli nevěřícně koukali, ale po krátkém zaváhání se ji odvážili ochutnat. No radši rychle přešli k dalšímu chodu, který už byl hodnocen kladněji. Koblihy všem moc chutnaly a trošku jim zpravily chuť. Oba jsme si s Danem oddechli, že to máme už za sebou a dali jsme se do pojídání toho, co nám zbylo. Nasytili jsme se dostatečně a pustili se do úklidu ohromného svinčíku okolo ohniště. Pak stačilo zahladit kruh a bylo to. Do vyhlášení výsledků zbývalo ještě dost času a tak Cvrček zorganizoval herní hodinku s holkama. Ty přece nemohly na takovéto akci chybět. Byla to celkem tvrďárna ale stálo to za to. Zapískal se nástup a přišla chvíle, na kterou všichni již netrpělivě čekali-vyhlašování. Moje a Danovo jméno zaznělo brzy. A kupodivu byli jsme první! Ale od konce. Mezi takovými konkurenty jako je Pírko s jeho pstruhem, nebo Cvrčkem a jeho (už nevím čím) jsme neměli šanci. Stejně to bylo všechno podplacený. A já jsem měl stejně největší chuť na ten kompot co byl za třetí místo. Druhý bylo kompot+chňapka a první byly dva vařiče. Nu co se dalo dělat. Snad někdy příště. Skončil jsem doma nad hromadou černýho nádobí, ale šťasten, jelikož jsem si rozdělal náš kompot ze spižky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.