Intercamp 2005 z pohledu vedoucího – část 2.

Předem se chci omluvit, za to, že mě tak dlouho trvalo, než jsem se dostal k další části, ale bohužel nebyl dostatek času.

Den první pokračování
Dorazili jsme zpět na tábořiště právě ve chvíli, kdy začínalo pořádně pršet. Jen chvíli před naším příchodem zpět jsme potkali skupinu Jesenických, kterak se do města teprve vydávají a evidentně chtějí zmoknout. No co. My je sušit nebudeme. Leda, že by jo. Když jsme přišli, zpět, pověřil jsem raka zabavením nevedoucích a šel zařídit nutné formality jako oficiální registraci příjezdu, tábořiště seznámení se s naší vedoucí subcampu apod. Většinou jsou to otravné povinnosti, na kterých jsou jen dvě dobré věci. Se spoustou lidí už se známe a s těmi co se neznáme se můžeme osobně domluvit na nějakých úlevách pro naši skupinu. Po mém návratu jsem se alespoň pokusil zorganizovat večeři. Nikdo se neměl k tomu, aby se pustil do její přípravy a tak nezbylo nic jiného, než vybrat pár „dobrovolníků“, kteří se do přípravy večeře pustili, zatímco ostatní hráli fotbálek či volejbal v kroužku.

Až do oficiální schůzky vedoucích subcampu se nepřihodilo nic zvláštního. Schůzka byla nejdříve několikrát posunutá a když konečně s velkou slávou začala, dozvěděl jsem se, že ještě do dnešního večera musím rozdělit účastníky do skupin podle papírků, které jsem v tu chvíli obdržel. Jinak byla schůzka nudná a dlouhá jako vždy. Plná bezpečnostních pokynů (mezi těmi mě jen mírně upoutala zmínka o hasičích, kteří měli přijít další den v 7.00) a nudných řečí v angličtině a jakémsi nesrozumitelném jazyce (holandština).

Rozdal jsem tedy připravené lístečky své skupině s tím, že se mají co nejdříve nahlásit do svých skupin, které byly pomíchané z účastníků tří subcampů. Po chvíli se už vraceli první, že jejich mezinárodní desetičlenná skupina se skládá z devíti Čechů a dvou Němců. No co, mezinárodní není vždy mezinárodní a deset je někdy taky třináct. Následoval již jen hygiena, krátká debata s některými krásně zamilovanými a potom hurá do spacáků – 23.00.

Den druhý
Raní budíček nebývá nikdy nic příjemného a to ani na tak výborné akci jakou bezesporu může být Intercamp. Po předchozím dni se nikomu příliš z vyhřátého pelíšku nechtělo, ale nakonec to zvládli všichni. Povinná snídaně a hurá na zahajovací ceremoniál. Ten se tentokrát skládal pouze z proslovů významných osobností místního politického života a dvou bláznů, kteří jsou tak trochu součástí inventáře. Ano tušíte správně. jsou to roztleskávači davu. Zakřičeli jsme si I see Intercamp, Intercamp is O.K. a Inteeeeerrrrrrr-camp a neskutěčně zmateně se rozešli k různým aktivitám.

Těch bylo poměrně hodně na malém území. Některé byly mimo tábořiště a na takové se odjíždělo autobusem. Jen namátkou: plachtění, jeskyně, střelba z luku, pušky, míčové hry, vázané stavby, detektivka, pečení chleba, různé závody, zoo, umělecké vyžití na 100 způsobů atd. atd. Mě osobně velmi zaujala propracovaná detektivka a pak netradiční míčové hry na dvě družstva. Celý den jsme poletovali po aktivitách (děti jako účastníci, dospělí jako skoro-dozor), abychom si užili, udělali spoustu fotek, postavili sličnou slečnu z písku vyrobili spoustu věciček a poznali se s jinými lidmi. Samozřejmě v průběhu také zůstával čas swapovat a potiskovat trička.

K večeru kromě již tradiční večeře, kterou opět připravili „dobrovolníci“ nastalo velké fandění. Hokejové mistrovství se nevyhne ani skautské akci a tak díky aktivitě Internet jsme mohli sledovat alespoň základní informace o stavu zápasu. No, nakonec jsme vyhráli, takže jsem povolil večerku až v 00.00 a šel na povinnou hodinovou informační schůzku, kde jsem si nedozvěděl nic převratného. Snad jen, že proběhla kontrola hasících přístrojů a že všichni jsou O.K. Naše tábořiště tudíž asi přehlídli. No nevadí…

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.