Deštivý a mokrý výlet

Výlet se uskutečnil v sobotu 3.června. Sraz byl v osm na staré osadě, což nebylo zrovna dvakrát vyhovující ale co se dá dělat. Účast nebyla valná. Bylo nás šest – Rak, Michal, Šlupka, Macek, Švist a já. Počasí bylo nic moc, jelikož byly přeháňky a bylo mokro, bláto a prostě všechno co souvisí s celonočním deštěm a ranní dorážkou. Nasedli jsme do autobusu 201 (???) kterým jsme jeli do Jedovnic. Cestou se mi udělalo neblaho. Když jsme dojeli do Jedovnic, většina lidí začala zkoumat mapu. Po shlédnutí trasy a vyzvracení mé ranní bábovky jsme šli směr Macocha. Při téhle delší části výletu jsme prošli Rozdrojovice (tam jsem byl s Vlčatama na vícedence a ztratil jsem tam lžičku). Tam jsme snížili váhu batohů o polovinu jídla a u žvýkaní chlebů a rohlíků jsme s Mackem a Šlupkou vzpomínali na tu výše zmíněnou vícedenku, jak jsme běhali večer a rozebírali jsme tresty od Leona. Po vydatné svačině jsme vyrazili. Došli jsme k Macoše a (teda aspoň já, i když nevím proč, když už sem tam byl asi dvacetkrát) byli jsme zděšění tou výškou. Tam jsme zjišťovali další cíl cesty morseovkou z jednoho můstku na druhý. Vyšlo že máme jít na Skalní mlýn. Kamsi jsme došli – měl to být skalní mlýn ale že bych ňákej mlýn z kamene viděl to se nedá říct. Byl to hnusný turistický centrum v Moravským krasu, plný předražených suvenýrů a podobné havěti. Tam někde na parkovišti jsme uvařili oběd. Michal jedl syrový vepřový z konzervy a potom vytáhl podomácku udělaný popcorn (ještě nevypukaný) který byl znamenitý ale sneslo by to trošku soli. Šli jsme dál, a při té cestě jsme museli vyšlapat tak HNUSNEJ, NECHUTNEJ A TAK PRUDKEJ kopec že bych nikomu nepřál aby to šel. Nahoře jsme si odpočinuli a šli jsme dál.Šli jsme už vlastně do Blanska na vlak, ale bylo to ještě hodně daleko. Po ňáké době jsme hráli hru zezačátku jen tak a potom o komponent do počítače – základní desku. Jedni ukrývali a druzí hledali, jak prosté že? Vyrazili jsme dál. Při cestě do Blanska byly v jednom úseku velmi nepěkně velké kaluže. Jedna která byla přes celou šířku cesty nám nadělala celkem problém. Ze začátku jsem si namočil ukouznutím boty. Pak mi Rak poradil že se mám trochu přidržet stromů kolem. Jenže ouha! Jeden byl krapet nestabilní a tak jsem se v té 25cm hluboké kaluži pro jistotu vymáchal. Následovalo ždímáni mých svršků. Myslím že od téhle chvíle si na výlety beru náhradní oblečení. Mikinu a ponožky mi půjčil Michal (díky) ale kalhoty jsem si musel nechat, stejně jako boty (samozřejmě). Museli jsme spěchat na vlak, kterej nám stejně ujel. Ale co, za deset minut jel další. Sice to nebyl rychlík ale přece toho nemužem chtít tolik. Dojeli jsme na Hlavně nedráždi a tam jsme odmluvili pokřik a byl rozchod.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisy z akcí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.